lišta úvod program archiv prostor

- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -

Mimo-chodem, poslouchám

Mezinárodní výstava v rámci festivalu Expozice nové hudby
kurátoři: Jozef Cseres  a Viktor Pantůček

8. 6. — 24. 6. 2015

Autoři: Maria Blondeel, Michael Delia, HEyeRMEarS, Gen Ken Montgomery, Benjamin Patterson

Mezinárodní výstava v rámci festivalu Expozice nové hudby:
http://mhf-brno.cz/expozice-nove-hudby

http://www.mariablondeel.org
http://mad.node9.org
http://www.genkenmontgomery.com
http://theonlyfluxusartistthatneveraskedyokoonoformoney.cz

finissage výstavy 22. 6. 2015 s koncertem

- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -

„Pečlivě poslouchat je důležitější než rozeznívat,“ řekl kdysi Alvin Lucier a třebaže sám rozezněl (resp. nechal rozeznít) mnoho partitur, objektů, prostředí, situací a procesů, nikdy se vlastnímu audiofilnímu krédu nezpronevěřil. Kráčeje ve stopách Cageova velkorysého konceptu nového poslouchání, jenž se záhy stal estetickým i poetickým nástrojem a strategií zvukového umění v podobě, jaké ho známe dnes, Lucier rozezníval s vědomím, že pečlivé poslouchání není jenom čilé, ale též dekódující. Lidský sluch totiž není orientován pouze na nějaké audio‑indexy, nýbrž pokaždé usiluje ve slyšeném identifikovat nějaké symboly a tudíž poslouchat podle určitých kódů.

Nové poslouchání si vyžaduje interakci mezi zdrojem zvuku a posluchačem. V audiovizuální éře je nutné nahradit pasivní percepční návyky, které stále ještě přetrvávají z minulosti v civilizaci, jež byla stovky let orientována vizuálně, novou sensibilitou. Zvukové skulptury, zvuková prostředí, zvukové krajiny, zvukové procházky a dokonce zvuková ekologie jsou dnes všechno legitimní žánry a projevy uměleckých intermédií a jako takové jsou nemyslitelné bez empatického poslouchání.

 

Stejně jako se změnilo (a neustále mění) to, co posloucháme, změnily a mění se též způsoby, jak posloucháme. Podle Rolanda Barthese se opět vracíme k „panickému“ (dionýsovskému) způsobu poslouchání, které respektuje neznámé (to, co slyšíme, nikoli to, co chceme nebo bychom měli slyšet), nevědomé, nezáměrné, dezintegrované a polysémické. A mění (a zaměňují) a destabilizují se i role poslouchání; soudobé poslouchání už není arogantní anebo servilní, je aktivní nebo spíš interaktivní – je důsledkem „interaktivní hry touhy.“ Zkrátka, dnes už neposloucháme neměnné „pravdy“, stabilní významy či jasné direktivy, spíše svou pozornost zaměřujeme na proces a kanály, jimiž k nám formovaná a formulovaná poselství proudí, a zajímají nás též hluky a šumy, které je doprovázejí. Zejména umění zvýznamňuje tyto, donedávna patrně bezvýznamné aspekty komunikace a jejich amplifikací nutí subjekt ignorovat vnitřní hlasy a naslouchat hlasům vnější reality.

 

 

 

 

Aktivní poslouchání se děje a právě toto dění rozeznívá významy, jenž dlouho nebylo slyšet. Zároveň však musí být ostražité, jelikož se děje v prostředí, které mu není nakloněno. Agresivní bombardování všech našich smyslů, kterému jsou dnes naše dezorientované identity nepřetržitě vystavovány, oslabuje jejich imunitu. Citlivé poslouchání, aby vůbec mohlo čelit nesmyslné redundanci zvuků a informací, musí se stát selektivním posloucháním, jinak hrozí, že se nevinná sonofilie promění v rušivou sonofóbii. Výstava „Mimo‑chodem, poslouchám“ je součástí festivalu Expozice nové hudby, který je letos věnován právě aktivnímu poslouchání a hudbě, která má být poslouchána a nikoliv pouze slyšena.

 

Maria Blondeel: Walk the Car, Partitura, Sofistikační studie pro CMYK

 

Maria Blondeel: H’EAR, 2006

 

Michael Delia: Mbiraphones, 2008

video

 

Benjamin Patterson: Methods & Processes, 1962/2004

 

 

- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -

 

lišta úvod program archiv prostor